Americký letoun F-22 byl prvním strojem páté generace v operační službě a dodnes představuje nejvýkonnější bojový letoun této generace co do letových výkonů. Jeho vznik v době končící studené války se projevil v podobě zadání, které muselo zohledňovat tehdy velmi pozitivně vnímané moderní letouny řady MiG-29 a Su-27 a zejména jejich očekávané budoucí modernizace. Vůči nim již bylo pro americkou konstrukční školu obtížné přijít s novým letounem s výrazně lepšími manévrovacími či výkonovými vlastnostmi. Akrobatické schopnosti obou sovětských letounů či prvky jako infračervený pasivní zaměřovací systém nebo přilbový zaměřovač překonávaly schopnosti americké techniky a průmysl USA musel přijít s odpovídající reakcí umožňující zajistit americkou technologickou dominanci i v následujícím období. A tak se zadání soustředilo na jiné oblasti a po soutěžních týmech požadovalo návrh letounu nové generace, která by vůči protivníkovi přinesla schopnost skrytého působení. Američané mohli využít zkušeností s letouny F-117, jejichž schopnost nepozorovaného působení byla vnímána jako cesta k překonání sovětské konstrukční školy. Vznikl tak koncept strojů páté generace, které přišly nejen se sníženou zachytitelností, ale i schopností nadzvukového letu bez přídavného spalování (režim „supercruise“) a vysokou obratností či pokročilou integrovanou avionikou.
