Ve své otevřené a silné autobiografické zpovědi píše Lucie Raušerová (2003) o dětství a dospívání poznamenanými násilím, závislostmi a opakovaně prožitými traumaty. Neuhýbá před náročnými tématy a s upřímností popisuje, jaké je dospívat uvězněná ve strachu, samotě a tichu. Zároveň ale ukazuje, že i z nejhlubší temnoty vede cesta k uzdravení a že odvaha mluvit je prvním krokem k vnitřní svobodě.
