"Radši na to děcko zapomeňte, beztak nepřežije…" S touto větou byla matka Evy Umlaufové konfrontována na začátku roku 1945 po příjezdu do Osvětimi. Její dceři jsou dva roky, patří k nejmenším dětem v koncentračním táboře, je vyhladovělá k smrti a velmi vážně nemocná. Eva Umlaufová si později nebude schopná tuto část svého života vybavit, dědictví její minulosti však bude neustále dřímat kdesi pod povrchem a formovat celou její životní cestu.
