Francie roku 1968. Jeanovi je šest let a matka ho ze dne na den nechá u jeho babičky. Na léto. Napořád. Vůbec to nečekal. Babička taky ne. Vycházet s babi Lucette není zrovna snadné, má však velké a něžné srdce. Až dosud si žila mírumilovně po svém, chodila na hřbitov a vášnivě pletla. Jean je pro ni se svým hbitým jazýčkem jako závan svěžího vzduchu. Oba dva na své životní pouti právě zdolávají docela jinou etapu - ona už všechno viděla, on se všemu diví. Jean a Lucette čekají, až se matka vrátí, a zatím si jeden druhého získá. V období plném překotných společenských změn zjišťují, že i prosté radosti mohou být kořením života. Tahle nepravděpodobná dvojice je zárukou léčivě dobré nálady.
Vlastní anotaci vkládejte pouze tehdy, když není společná, která je primární a bude nadále zobrazena.
Vlastní lze však "zamknout" a bude se pak zobrazovat tato. Ovšem zámek používejte prosím s rozmyslem.
