Od konce devadesátých let se Hana Sánerová, působící na pařížské Sorbonně, vrací ke svým dávným zájmům beletristickým. Je autorkou nezvyklých knížek z pomezí fiktivního eseje a autobiografického románu, při kterých se musíme ptát, kde je hranice mezi vzpomínkou a snem nebo imaginární představou. Takový je i její deník plný úvah, dokládající, že i bohatý a dlouhý život intelektuálky přináší stále nové otázky, nad kterými se musí nutně zamýšlet i čtenář.
Vlastní anotaci vkládejte pouze tehdy, když není společná, která je primární a bude nadále zobrazena.
Vlastní lze však "zamknout" a bude se pak zobrazovat tato. Ovšem zámek používejte prosím s rozmyslem.
