Soubor Bernhardových nejranějších povídek - většinou novinových příspěvků z let 1950-1956 - je poprvé takto souhrnně představen čtenářům. Vnuk spisovatele Johannese Freumbichlera (1881-1949) se v těchto textech projevuje jako dědečkův "imitátor hlasů". Literární identifikace se světem venkova, představující v padesátých letech už poněkud anachronický mýtus v opozici k městu, nám pomáhá pochopit zaujetí, s nímž autor v pozdějším díle ničí venkovskou idylu.
Vlastní anotaci vkládejte pouze tehdy, když není společná, která je primární a bude nadále zobrazena.
Vlastní lze však "zamknout" a bude se pak zobrazovat tato. Ovšem zámek používejte prosím s rozmyslem.
